M. Tichý - Ženy a ženy

Mě zklamala. Nikoliv díly M. Tichého. Čekal jsem jen více jeho prací a širší záběr. Takto výstava spíše působila dojmem, že se galerie rozhodla vsadit na jeho jméno v souvislosti s očekávanými návštěvami zahraničních turistů o prázdninách.

Co se jeho díla týká, osobně spíše preferuji jeho kresby než malby a fotografie. Výstava mi navzdory výše uvedenému - přece jen přinesla zajímavé zjištění. Totiž v raných kresbách je více poetiky - obdiv k ženě, linky vyjadřují nadšení z jejích křivek - jsou něžné a plné citu. V pozdějších ženy vulgarizuje na úroveň prostitutek. Na první pohledem jsem měl dojem, že právě ty druhé jmenované jsou dřívější práce, protože se úplně ztrácí právě ono prožívání tvarů, mizí proporčnost, experimentování s kompozicí, výrazem ... Proč tomu tak je? Nevím. Můžu se jen domnívat, že se možná projevovalo jeho zklamání, nihilismus (tak zřejmý například v dokumentu "Worldstar" Nataši von Kopp), vliv chlastu ... ?

Z. Rossmann - Horizonty modernismu

Mě naopak nadchla. Tedy byl jsem nadšený z typografické a grafické práce autora. Baví mě její minimalismus a čistota. Zůstává více "prázdného" místa na papíře a tím spíše se neztrácí informace. Vlastně mi celé jeho pojetí přišlo hodně současné. Nebo spíše v současnosti opět tíhneme ke stejnému pojetí ... (možná to není dobrá paralela, ale např. nové Windows 10 mají ve své grafice ikon atd. absolutně minimální čisté pojetí. To stejné se týká i třeba právě squarespace.com - web těchto stránek). Méně povzbudivé už bylo vidět plakáty vyzývající k práci v Říši za okupace nebo k budování socialismu. Vždycky to ve mně vyvolává otázky o morálce, konzistenci názorů autora ... aniž bych odsuzoval. Měl zahodit svůj talent a možnost tvořit? Nezaplatil by za odmítnutí zakázky příliš vysokou cenu? Co bych dělal já?